Jsem kulturní barbar když se mi nelíbí Odcházení?

Jauveeeéééjs!   To je ona facka kterou jsem právě obdržel zjištěním kolika nominací se dočkalo dílko Václava Havla, Odcházení. Uvědomil jsem si, že jsem nejspíš kulturním barbarem, ignorantem a ve vzdělané a vysoce erudované společnosti co se týká kultúry nemám co pohledávat!

Nevím jak vy, ale já jsem ono dílko viděl, dokonce jsem shlédnul i jiná Havlova - sdělení světu.

A přiznám se, že jsem si zapamatoval některá slůvka i kostru  ... třeba, ..." nebuďte smutnej, dejte si pivo ....   nebo   ... neirituji vás? .... Dokonce i kostra mi byla pochopitelná - V Plzeňském pivovaru, přikuluje jakýsi intelektuál, jenž je v rámci trestu odnětí svobody, vyjma svého učení se anglických slovíček, povolán i k práci manuální, který ví co je slovo iritovat a z toho pramení jeho intelektuální náboj. Vede tady dialog s člověkem, obyčejným pivařem, který vše co umí je chlastat pivo a povídat si jak v hospodě. Pochopil jsem, že by se takové dílko dalo nazvati fraškou.
I filmové zpracování onoho Odcházení od téhož autora jsem viděl. Nedokážu jej však zařadit nikam, protože podle mne je to zase jen jakási fatasmagoristická snůška vizí, vzpomínek, reálií ale i věcí blízkých pouze fikci, to vše zabaleno do absurdit a rádoby moudrých sdělení divákům. Ale jak říkám, jsem naprostý ignorant k umění druhu, který je pro mne nepochopitelným. Právě tak jako nepovažuji za umění to, když někdo spálí někde ve velkých autogarážích noviny, v popelu se nahý vyválí a obtiskne se na velký papír - to prostě nějak dodnes nechápu. No a právě takové razítko pro mně znamená i dílko Odcházení, dílko autora jehož jméno má vévodit Pražskému letišti.
Viděl jsem rozhovor s herci, kteří v onom kuse hráli. Sami potvrzovali, že nemohli měnit byť jen jedno slůvko v textu autora, na což autor úzkostlivě dohlížel. A z jejich vyjádření o tom jak je ono dílo vyjímečné, bylo vidět i slyšet hodně pokrytectví, ale znáte herce.
Ale jak říkám, dostal jsem kulturní facku, jak nerozumím něčemu tak "úžasnému" - myslím si, že to fackování ze všech stran už zažíváme nějaký ten čas a to nejen v kultúře. Tak se těším, až přijde někdo skutečně halasný a sdělí tu skutečnou pravdu, jako to dítě v oné pohádce o Císaři a jeho nových šatech, a zakřičí:
.. Proboha vzpamatujte se vždyť on je nahý! ... oni už mnozí i křičí, jenže my je nechceme slyšet -bohužel!